Krmení kostmi je docela kontroverzní téma! Majitelé psů bývají různými informacemi dost zmateni. Z jedné strany jsou ubezpečováni, že kosti způsobují zažívací problémy, můžou vést k zácpě, k poranění žaludku a střeva, k ulomení zubu, ucpání jícnu. Zastánci přírodního způsobu výživy vidí v kostech důležitou složku diety, protože obsahují velké množství přírodních minerálů, především vápníku a fosforu, pomáhají k udržování čistého chrupu psa, posilují žvýkací svaly, mají vynikající vliv na konzistenci stolice.

Argumenty obou táborů – jak obhájců, tak odpůrců zkrmování kostí – mají svá opodstatnění. Krmení psa kostmi má skutečně má řadu kladů, nehledě k tomu, že nepochybně patří k filozofii výživy psa na přírodních základech. Při nesprávném postupu nebo nesprávném využívání kostí však s sebou může přinášet řadu i vážných rizik. Oslovili jsme tedy veterináře, který se této problematice dlouhodobě věnuje, aby nám všem pejskařům poradil.

Odpovídá: MVDr. Milan Štourač
Veterinární ordinaci má v obci Česká, okr. Brno-venkov, specializuje se na malá zvířata. Provádí i akupunkturu a homeopatii. Dlouhodobě se věnuje problematice krmení zejména velkých psů, sám chová už 30 let německé dogy.

Pane doktore, říká se, že syrové kosti psovi nevadí, vařené ano. Tak jak je to?

Tepelně upravené kosti jsou skutečně pro psa potenciálně nebezpečné. Kost tepelnou úpravou, vařením, pečením, smažením, grilováním, uzením či působením mikrovln, mění svou molekulární strukturu. Po úpravě je kost sice křehčí, ale také odolnější vůči působení žaludečních kyselin. Tím se zvyšuje riziko poranění stěny žaludku nebo střeva, ale také možnost zácpy a dalších problémů.
Syrová kost je pro psa stravitelná velmi dobře. Působením žaludečních kyselin dochází k částečnému nebo úplnému rozpadu kostní tkáně – na vlastnostech žaludeční kyseliny pak závisí, do jaké míry. Pes, který je krmen přírodní stravou, má žaludeční kyseliny takřka rovné kyselině chlorovodíkové. Jejím působením na kost dochází k rozpuštění anorganické složky (hydroxyapatitu); kost si zachovává svůj tvar, ale má charakter houbovité hmoty, která není pro sliznici či stěnu žaludku a střeva nebezpečná. Je potřeba si uvědomit, že psi krmení průmyslovou granulovanou stravou nemají žaludeční šťávy tak kyselé, můžou tedy mít se zpracováním kostí problém! Jejich trávicí trakt je však schopen „naučit se“ zpracovávat kostní tkáň, pokud je mu poskytnut dostatek času a vhodné kostní složky.

Další obecně známá rada zní – drůbeží kosti zásadně nedávat (mohou se štěpit) – vepřové a hovězí bez problému! Je to pravda?

Faktorem, který má vliv na možnost strávení a zpracování kosti trávicím traktem psa, je nejenom její druh, ale i stáří zvířete, ze kterého kosti pocházejí. Čím starší bylo zvíře, tím větší je pravděpodobnost, že kosti jsou silně zmineralizované, tedy křehké a štěpivé. Psi by měli dostávat pouze kosti z mladých zvířat, protože ty jsou měkké a pružné, a proto se neštěpí. Nevidím problém v podávání kuřecích skeletů, kuřecích křídel, vynikající jsou kuřecí krky. Kuřata jsou drůbežářským průmyslem tak rychle „vyprodukována“, že jsou jejich kostry ke krmení psů velmi vhodné. Dále psi velmi dobře přijímají a zpracovávají telecí nebo jehněčí hrudní kosti a žebra, výborné jsou kachní krky. Toto jsou tzv. jedlé kosti – a právě ty jsou vyhledávány příznivci přirozené výživy psů. Opatrný už bych byl v podávání krůtích krků, krůtí křídla a končetiny psovi nepodávejte raději vůbec.
Mezi tzv. rekreační kosti patří např. stehenní hovězí kosti, velké vepřové kosti – ty umožňují psovi hryzání – neměl by ale mít možnost rozkousat je a spolykat. Prasata rostou do jatečné zralosti relativně dlouhou dobu, kostra má možnost důkladně zmineralizovat, prasečí kosti jsou tedy velmi hutné. Nedoporučuji klientům zkrmování tolik oblíbených vepřových nožek. Zápěstní kosti jsou velmi tuhé a bývají příčinou problémů, zejména zácpy, která mnohdy končí i chirurgickým zákrokem.
Při výběru vhodné kosti je nutné brát v úvahu také plemeno a stáří psa, kterému bude kost nabídnuta. Dvoukilová čivava nemůže dostat kuřecí skelet, vhodný pro ni bude kuřecí krk, který zase naopak pro např. německou dogu bude zcela nedostatečný… Štěňatům se musí kosti rozbít (v mlýnku, mixéru, kladivem)!
Zkrmovány by měly být tzv. masité kosti, tedy kosti obklopené nebo obalené relativně velkým množstvím masa. Zkrmování samotných kostí může vést k velmi tuhé stolici, tedy i k problémům. V přírodě přece šelmy zpracovávají kostru kořisti spolu se svalovou hmotou a kůží – a přírodu je důležité napodobovat co nejvíc! I z tohoto hlediska by podíl kostí v krmné dávce měl být zhruba 25 %, myšleno i s masem na nich nabaleným. Tvorba trávicích šťáv a enzymů je podporována i stimulována přísunem masa, ne kostí. Pokud zkrmujeme kosti s malým obsahem masa, je vhodné současně podávat např. arašídové máslo, hovězí lůj, vepřové sádlo nebo kvalitní olej.

Králičí a kosti ze zvěřiny spadají do jaké kategorie?

V souvislosti s výše uvedeným tyto druhy kostí nejsou pro psy vhodné. U zvěřiny bych přidal ještě možnost nakažení psa různými parazity. Málo se ví, že pes se může nakazit parazity (motolice) také zkrmováním syrových ryb z nekontrolovaných chovů. Jinak je syrová ryba včetně kostí výborným zpestřením jídelníčku každého psa.

Je pravda, že když pes jí kosti jako štěně (cca do ½ roku), může je pak jíst celý život (třeba i kuřecí) – že se jim jeho trávicí trakt uzpůsobí; když je ale jako štěně nedostává, mohly by mu v dospělosti působit problémy jakékoliv kosti?

Souvisí to s tvorbou žaludečních šťáv, o které jsem se už zmínil. Pes krmený přirozenou stravou má pH žaludečních šťáv podobné kyselině chlorovodíkové, proto mu trávení masa a kostí nezpůsobuje problémy.

Někde jsem četla, že kost putuje trávicím traktem psa tak, že se jakoby převrací, a když se to organismus naučí jako mladý, tak prý pak nemá problém strávit ani drůbeží „pichlavé“ – co tomu říkáte?

Střevo, ale i žaludek psa, má díky možnosti silného smrštění schopnost tzv. jehlového efektu, který umožňuje psovi přijímat kosti. Při kontaktu střeva s ostrým předmětem dochází v místě tohoto kontaktu ke smrštění svalové vrstvy a posunutí předmětu dál do prostředí střeva. Tento efekt umožňuje průchod ostrých předmětů střevem bez jeho poranění. Jehlový reflex však u psa může, není-li dlouhodobě využíván, postupně vymizet, proto mají psi krmení granulemi při pozření různých ostrých předmětů větší potíže než jedinci krmení přírodními způsoby, tedy včetně kostí.

Je dobré kosti dávat, když má jinak pes plnohodnotnou stravu (např. kvalitní granule)? Potřebuje je pro svůj život?

Nemyslím si, že by pes, který kost v životě nepozná, nějak strádal. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že pes není kosmonaut, stále je šelmou, byť jsme se svoji prací na něm patřičně „podepsali“. Každý pes uvítá změnu v podobě např. čerstvého kuřecího krku. Otázkou je, zda potom bude považovat nabízené „bobky“ za atraktivní…

Teď jiný problém: hodně pejsků na procházce žvýká klacky – nevadí to? Nemůžou se jim do dásní zadřít třísky?

Můžou. Poranění dutiny ústní, dásní a hrdla klackem je v ordinaci daleko častějším problémem než poranění kostí!

A co když dokonce ty kousky klacku pes polyká? Nehrozí opět třeba tříska do jícnu, do žaludku, do střeva…?

Dřevo, na rozdíl od syrové kosti, je pro psa nestravitelné. Jehlový efekt či reflex, pokud zůstal zachován, samozřejmě funguje i na třísky a jiné ostré předměty. Uvědomme si však, že má určité limity. Rovněž perforace žaludku nebo střeva dřevěnými třískami je častější než stejný problém způsobený kostmi.
Na druhou stranu psi si se dřevem a kůrou hrají velmi rádi! Umožněme jim to. Pořádná větev nebo kus dřeva z kořene stromu psa zabaví a není pro něho tak nebezpečná, jako je např. suchý klacek nebo prkýnka z boudy, navíc třeba prošpikovaná hřebíky.

Článek vyšel v časopisu č.7-8/2013